Bratři jak se nepatří

Johannes Mario Simmel: Všichni lidé bratry jsou

Mohl by to být vlastně takový banální příběh, dva muži, kteří svádí boj o jedinou osudovou ženu. Jenže je to trochu složitější. Richard a o pět let starší Werner jsou bratři, kteří spolu od útlého dětství stále v něčem soupeří. Zprvu o přízeň pracovně vytížené matky, později si začnou konkurovat jako dva nadějní spisovatelé.  Richardovi se jako nejranější vzpomínka z dětství vybavuje, jak uhodil do obličeje svého bratra, ten na tom ohledně bratrské lásky není o moc lépe. 

My je oba v hlavní dějové linii zastihujeme na konci 60. let 20. století v Německu. Richard spoluvlastní noční klub ve Frankfurtu, Wernerův status quo v Brémách je zpočátku trochu tajemný. Každopádně dost daleko od sebe, aby se minimalizovala příležitost vjet si do vlasů kvůli každé prkotině. Jenže na scéně se objevuje zas a znovu a po tisící Lillian Lomblardová, osudová kráska s velkýma tmavýma očima, momentálně opět v nesnázích.

Lillian se kdosi pokusil otrávit, a tak ji spěchá na pomoc z jednoho konce Německa Richard a z druhého Werner. Ale zas tak banální to není, nacházíme se dvacet let od konce 2. světové války, ještě žijí pamětníci ledasčeho, válečné zločiny ještě nejsou promlčeny natož zapomenuty. Najednou se objevují stíny minulosti a kostlivci houfně vypadávají ze skříní. Špioni, bývalí váleční zločinci a zločiny, téměř každý má škraloup a je něčím vydíratelný, Richarda a Wernera nevyjímaje. A oba jsou ochotni zajít hodně daleko, aby ochránili zprvu LiIlian, a nakonec zachránili jen svou vlastní holou existenci. Spirála se roztáčí, bratrovražedný soubor začíná…

J.M. Simmel není žádný troškař ohledně rozsahu, formy, časových linií a množství postav, každá včetně barvitých detailních životopisných dat. Někdy je trochu náročné udržet všechny prvky skládačky v hlavě pospolu. A Simmel není žádný troškař ani jinak, tak silné emoce vášně i nenávisti, které v jeho pojetí určují celé lidské bytí, jsou dnes v našem přísně racionálním 21. století jen těžko pochopitelné. Rozklíčovat, na kolik je to nadsázka, a na kolik se to mohlo podobat dobové realitě, je už asi nemožné zcela.

Když vám doporučí knížku kamarád z poza velké louže, co má zcela odlišný způsob myšlení a pohybuje se v úplně jiném prostředí, a potom si vygooglujete nějakou anotaci a vůbec vás to nezaujme, a pak si přečtete prvních pár stránek a taky vás to vůbec nezaujme, jsou jen dvě možnosti: buď to odložit, nebo zavzpomínat na školní léta s povinnou četbou a prostě se snažit prokousat se dál, protože třeba se to nějak podá. S Bratry tomu pro mě bylo přesně tak.

Mám ráda nenápadné komorní příběhy, křehké, minimalistické a subtilní. Všichni lidé bratry jsou působí pravým opakem, agresivní, velikášské, na poetické setkání dvou spřízněných duší rovnou zapomeňte. Místo toho nám Simmel předkládá postavy na hraně lidské existence, možná už vlastně za ní. Je v nich jakási živočišnost, kterou my, odkojení blahobytným systémem a většinu života pocitem bezpečí za každým rohem, vůbec nemůžeme pochopit. Možná jsme dospěli do fáze, kdy řešíme jemné nuance naší postmoderní doby, zatímco to základní a podstatné nám protéká mezi prsty. Díky za tip, Karle.

Hodnocení: 70%

český název: Všichni lidé bratry jsou

original title: Alle Menschen werden Brüder

autor: Johannes Mario Simmel

Praha : Knižní klub, 1994; originál vyšel poprvé v roce 1967

Z německého originálu přeložili Karel Houba, Věra Houbová

ISBN: 80-85634-94-5